Iniciativa Epopej pro Prahu vznikla s cílem podpořit realizaci projektu, který by zajistil Slovanské epopeji stálý domov. Naše hlavní město doposud postrádá ústřední kulturní stánek, jaký má většina světových metropolí.
Namátkou zmiňme proslulé pařížské galerie Louvre či Centre Pompidou, vídeňské Belvedere nebo Albertinu, londýnskou Národní galerii nebo newyorské Metropolitní muzeum umění. A nemusíme zůstat jen u výtvarného umění. Podívejme se na Miláno a jeho proslulou operu La Scala nebo zabrusme opět do New Yorku a jeho Metropolitní opery. Praha nemá žádnou podobnou kulturní mekku, která by ji charakterizovala. O jednu ze svých šancí přišla, když zavrhla Kaplického knihovnu.
Nyní se jí nabízí možnost existence prostor s potenciálem soustředění zájmu milovníků kultury z celého světa. Navíc spojenou s tak kosmopolitně uznávaným jménem, jako je Alfons Mucha. Jménem, které na pražskou výstavu jeho děl v roce 2013 přilákalo bezmála 190 000 návštěvníků. Výstava se tehdy stala historicky nejúspěšnější expozicí výtvarného umění všech dob. Dá se tedy předpokládat, jaký by byl trvalý zájem o zhlédnutí Muchova vrcholného díla.
Iniciativa Epopej v Praze soustřeďuje informace o projektech, které by zajistily Slovanské epopeji důstojné zázemí, stálý domov. Mezi ně patří mimo jiné návrhy umístění v Praze v Revoluční ulici, na Výstavišti, v Těšnově, v Eliščiných lázních nebo v Bunkru na Letné či na Vítkově. K posledním dvěma jmenovaným předkládáme podrobnější informace.
- Bunkr v Praze na Letné
Prvním z nich je umístění v Bunkru na Letné, v němž by mohly výstavní prostory vzniknout. Nachází se v jihozápadní části Letenských sadů, dříve sloužil jako roznášecí podnož pod sousoším J. V. Stalina, nyní však není nevyužíván. Jde o projekt, který je v současné době nejblíže k realizaci s ohledem na jeho pokročilost vypracování. Projekt vypracoval SGL Projekt s.r.o., včetně studie využitelnosti, z níž citujeme:
HISTORIE
Toto exponované místo rozkládající se na hraně Letenského profilu směrem k Vltavě bylo vždy cílem snažení mnoha předchozích generací stavitelů, architektů a urbanistů. Odnepaměti se vedly spory o to, zda se má místo zastavět či ponechat volné s dominantním postavením zalesněného parku. Vzniklo mnoho návrhů, které zůstaly pouze na úrovních představ a studií, hledajících vhodné využití nejen pro toto místo, ale přeneseně i pro navazující prostor Letenských sadů.
Byly tu vize vytvořit velký průkop letenskou plání a propojit tak Staré město s Dejvicemi, vystavět zde parlament, areál vysokých škol, národních muzeí a galerií a mnoho dalších. Po mnoha diskuzích bylo nakonec rozhodnuto využít hranu sadů pro umístění obří sochy, jednalo se o největší skupinové sousoší v Evropě, postavené na počest sovětského vůdce Josifa Vissarionoviče Stalina za kultu osobnosti v 50. letech 20. století. Stavba neměla dlouhého trvání, byla slavnostně otevřena na prvního máje 1955, ale již za 7 let, v listopadu 1962 bylo sousoší zlikvidováno. Zbyla po něm „jen“ současná stavba, dnes neurčitého charakteru, jak stavebního, tak ideového. Dotčená stavba, která původně sloužila jako obrovská podnož pro již neexistující sousoší, má rozlohu bezmála jeden hektar.
Její zdánlivě nesmyslná velikost byla dána obrovskou vahou pomníku a jeho umístěním na hraně svahu. Reálně hrozilo usmyknutí podkladní horniny a následné zřícení sousoší do Vltavy. Železobetonová konstrukce, která je skryta pod stávajícím systémem teras, měla sloužit k rozložení váhy celého sousoší na větší plochu. Po revoluci vzniklo několik pokusů a návrhů, jak prostor využít: muzeum totality, rockový klub, sídlo rozhlasové stanice, parkoviště, multikulturní centrum, oceanárium…
BUNKR
Samotný objekt Bunkru leží na jihozápadní hraně letenských sadů směrem k řece Vltavě, západně od něj je Hanavský pavilon, východně pak letenský zámeček. Místo je velmi exponované, navazuje na pomyslnou osu vedenou ze Staroměstského náměstí přes Pařížskou ulici a Čechův most., je viditelné prakticky ze všech míst pravého nábřeží Vltavy. Dopravně je objekt napojen pomocí systému parkových cest v rámci Letenských sadů. Směrem od řeky k němu stoupá příkré dvouramenné schodiště.
NAVRHOVANÉ ÚPRAVY PRO EPOPEJ
Stávající podzemní prostory "bunkru" působí na návštěvníka velmi silným dojmem. Dochází zde ke střetu různých historických epoch, odlišných kultur a různých sociálních vrstev. Vstoupivší člověk se rázem ocitá v bezčasí, na těžko identifikovatelném místě, ve světě mezi světy. Magicky působí kontrast monumentality totalitární železobetonové konstrukce, která postupně chátrá a rozpadá se, s výkřiky novodobé streetartové revoluce ve formě mnoha nápisů a značek, které jsou s tímto místem neodmyslitelně spjaty. Tato směsice povyšuje celý objekt na určitý symbol doby a spoluvytváří tak nesporného genia loci této lokality.
Zajímavým momentem by bylo přenesení výše uvedených „symbolů“ do nové koncepce
materiálového řešení jednotlivých ploch a objemů. Objekt Slovanské epopeje by byl opláštěn kašírovanou železobetonovou slupkou pojednanou ve stylu street-art s graffitovými nápisy. Dojem by podtrhovala přiznaná rezivějící železná výztuž, odlupující se beton a stratigrafie mnoha nápisů, které symbolizují dobu a místo, ve kterých vznikaly. Tato forma opláštění Muchovy Epopeje by dílo rázem zarámovala do zcela nového a zajímavého kontextu.
IDEA
Nově rekonstruovaný a revitalizovaný objekt „Bunkru“ včetně jeho horních teras a blízkého okolí je koncipován jako multifunkční prostor galerijního typu se zaměřením na prezentaci výtvarného umění s doplňkovými souvisejícími službami. Výstavy budou exteriérové i interiérové, pojaty na více úrovních a kategoriích prezentace, od volných performancí na terasách objektu až po vystavování galerijního typu v přísně muzeálních podmínkách uvnitř budovy. Hlavním motivem je umístění Muchovy Slovanské epopeje do centrální pozice v zrekonstruovaném objektu. Z hlediska ideového je zde snaha zachovat, pokud to bude technicky a ekonomicky možné, alespoň část původního objektu s jeho obrysovou křivkou a prezentovat tak historickou stopu doby, kdy objekt vznikl. Novou náplní (Slovanská Epopej) a způsobem její implementace (objekt v objektu) do současné rigidní srostlice ukázat ideový posun, který se udál za posledních 70 let. Právě tento dvojitý kontrast, jak myšlenkový, tak stavebně architektonický, by mohl vnést příjemné symbolické pnutí a tření a mohl by být ku prospěchu při tvoření nového genia loci tohoto svébytného a unikátního prostoru. Ne nepodstatnou roli zde hraje i samotná poloha objektu, která váže na pomyslnou osu směrem ke Staroměstskému náměstí, a to nejen vizuálně, ale i ideově.
ARCHITEKTURA
Architektonický koncept vychází z pročištění středové části a vložení nového objektu doprostřed dispozice. Stávající „les“ železobetonových sloupů zůstane tak zachován v bočních křídlech. Dojde k novému troj respektive pětitraktovému uspořádání dispozice. Do nově vzniklého prostoru je tedy vložen samostatný „objekt“, kde bude umístěna epopej. Tento koncepční přístup nám umožní vytvořit monoprostor s velkorozponovou konstrukcí a rozmístit jednotlivá plátna v ideálních pozorovacích vzdálenostech. Z hlediska TZB se bude jednat o „objekt v objektu“, vytváření stabilního klimatu s
muzeálními požadavky bude také snazší. Objekt bude zcela obchozí. Výška bude nadefinována dle potřeby, kolem objektu bude vytvořen světlíkový lem, který nasvětlí vnitřní obchozí foyer. Boční trakty budou také využity jako výstavní sály, lze je nechat volně propojené s centrálním obchozím atriem či je flexibilně oddělit a vytvořit v nich také požadované „muzeální prostředí“ respektující danou vlhkost a teplotu. Jedná se o výstavní sál č. 2 a 3. V této variantě se počítá pouze s jejich základní sanací, aby je bylo možné užívat. Architektonickým výrazovým prostředkem zde bude kontrast a „ideové“ pnutí mezi přiznanou totalitární konstrukcí železobetonového skeletu a vloženým
prvkem objektu Slovanské epopeje s kontrastním humanizovaným pláštěm. Objekt je „jakoby“ vklíněn do rigidní konstrukce, jeho centrální poloha ho předurčuje k umístění epopeje. Spodní část vloženého objektu je prosklena, plná část „levituje“ nad ní.
PŘÍNOSY
Prostory „Bunkru“ mohou dobře sloužit k prezentaci čtyř hlavních, vzájemně souvisejících a doplňujících se obsahově-funkčních celků:
- Sen o společné budoucnosti: Slovanská epopej a Alfons Mucha. Cyklus představený v centrální převýšené části bude obsahovým jádrem areálu.
- Letité dilema architektů – Letenské sady. Kulturně-historická prezentace historie místa, nerealizované návrhy na jeho architektonickou úpravu (včetně Kaplického knihovny), realizovaný Stalinův památník a osudy místa po jeho zničení.
- Od abstrakce k socialistickému realizmu – 50. léta 20. století v umění. Přiblížit dobu nastupujícího totalitárního režimu, jeho politického a společenského zázemí, představit estetickou unifikaci veřejného prostoru, masovou propagandu a její nástroje; zdroje a charakteristické příklady oficiálního umění versus neoficiální tvorba (zdroj – sbírky městských v depozitářích je proto značné množství divácky atraktivních exponátů).
- Streetartová revoluce. Zachovat stávající využití místa neoficiální kulturou nejmladší streetartové generace, resp. toto využití podpořit odpovídajícím architektonicko-urbanistickým konceptem vnějšího prostředí (graffiti, plocha pro skateboardisty ad.). V interiérech programově počítat s prezentací kultury a umění nejmladší generace – spolupráce se soukromými galeriemi (dlouhodobý pronájem výstavních prostor), vytvořením klubového zázemí pro mladou generaci
(koncertní a kongresové prostory, prostory pro divadlo či klubové kino, bary ad.).
Navrhovaný provozovatel: privátní subjekty v komerčním pronájmu.
- Pavilon pro Slovanskou epopej na vrchu Vítkov
V atelieru Bořka Šípka na Fakultě architektury Technické univerzity v Liberci byla v zimním semestru 2007 zpracována pro umístění pavilonu Slovanské epopeje na vrchu Vítkov vyhledávací studie. Místo pro Muzeum Alfonse Muchy bylo nalezeno na prudkém severním svahu vrchu Vítkov těsně pod jeho hřebenem asi 200 metrů východně za Národním památníkem.
Vůči zástavbě Karlína je pavilon situován přímo v ose ulice Thámova, která má v pravoúhlé síti karlínských ulic významnou pozici. Je v ní umístěn vestibul stanice metra Křižíkova a ústí do ní pěší a cyklistický tunel spojujícím Karlín se Žižkovem. Vybrané místo leží v bodě, kde je šíje vrchu nejužší a nejnižší. Zde byl zřejmě vyhlouben v roce
1420 obranný příkop husitské posádky v bitvě na Vítkově. V siluetě vrchu se nicméně pavilon vizuálně neuplatňuje, neboť jeho střecha je řešená formou pochozí zelené terasy a leží 3 metry pod úrovní hřebene. Pavilon Slovanské epopeje nebude žádným způsobem konkurovat budově Národního památníku.
Útvar rozvoje města doporučuje umístění Slovanské epopeje v samostatné budově na vrchu Vítkov ve spojitosti s Národním památníkem z následujících důvodů:
- Umístění odpovídá dlouhodobé strategické koncepci města, která počítá s tvorbou dalších lokálních kulturních a společenských center, které by odlehčily historickému jádru Prahy.
- Umístění odpovídá původní představě autora obrazů (viz dokument z roku 1925). Kladný je také ohlas dotázaných historiků umění.
- Symbióza Národního památníku a Slovanské epopeje je evidentní. Životní osud Alfonse Muchy je úzce svázán se vznikem samostatného československého státu. Alfons Mucha, jak známo, navrhl pro Republiku mimo jiné také nové bankovky a armádní uniformy.
- Navrhované umístění pavilonu v asymetrické pozici vůči Národnímu památníku i vůči monumentální slavnostní aleji na hřebeni Vítkova příznivě odlehčuje původně do jisté míry propagandistický smysl díla a posiluje naopak studijně civilní charakter jeho nově zamýšlené expozice.
Pro charakter vystavovaného díla je nesmírně důležité a přínosné kontemplativní prostředí Vítkova spolu s impozantním výhledem na historické jádro Prahy.
Výchozím podkladem pro zapojení pavilonu do okolní komunikační sítě je projekt revitalizace Vítkova vrchu zpracovaný pro Odbor ochrany prostředí Magistrátu hl. m. Prahy architektem Mikolášem Vavřínem v minulých letech. Do pavilonu by se vešlo z nástupní terasy o 9 metrů nižší oproti úrovni hřebenové promenády. Ideální bezbariérové spojení vrchu Vítkov s okolím je možné snadno vyřešit zbudováním výtahu
z pěšího tunelu, který již téměř 90 let spojuje Žižkov s Karlínem. Horní stanice výtahu by končila na hřebeni kopce přímo u vstupu do pavilonu i v blízkosti plánované vyhlídkové restaurace na jižním – žižkovském svahu Vítkova. Dolní stanice výtahu by se nacházela uprostřed dnešního tunelu a byla by zřejmě doplněna informačním byrem pro Národní památník, Muzeum Alfonse Muchy a sportovní areál. Vytvořil by se tak zároveň důležitý bod sociální kontroly místa, které v současné době nebudí pocit bezpečí. Pavilon Slovanské epopeje přístupný výtahem z pěšího tunelu by se tak nacházel jen asi 150 metrů pěší chůze od stanice metra Křižíkova.
